Jáva a Bali

Jáva a Bali

Kdo si rád brouzdá po Google Earth, může si galerii prohlédnout formou fotek přímo v mapě - kmz soubor.

První velkou cestu mimo Singapur jsme naplánovali na "recess week" neboli malou pauzu uprostřed semestru jako roadtrip po dvou indonéských ostrovech Jávě a Bali. Let do Jakarty a pak už pomocí vlaků, busů nebo minivanů po zajímavých místech Jávy, přejezd trajektem na Bali a tam relax a potápění. Z časových důvodů se nakonec cesta po Jávě stala spíše průletem, ale to podstatné jsme snad zvládli. Ale bylo to náročné - v pátek 17. února ráno jsme odlétali a do postele jsme se dostali až druhý den večer ve městě Solo. Mezi tím jsme zvládli doletět do Jakarty, nasednout na vlak, ve dvě ráno dojet do města Yogyakarta, nechat se odvézt do Manohara Hotel, který umožňuje prohlídku budhistického chrámu Borobudur ještě před otevírací dobou během východu slunce, v poledne přejet do hinduistického chrámového komplexu Prambanan a odtud ještě jedním z místních busů s vrahem za volantem do města Solo.

Ale zpět a postupně. Borobudur je budhistická stupa z 8. století, památka UNESCO a prý je to největší celistvá budhistická stavba na světě. My jsme se kvůli časovým důvodům i kvůli zážitku rozhodli zaplatit téměř dvojnásobek normální vstupného za "Borobudur Sunrise Tour" a udělali jsme dobře, protože jsme si mohli celou stupu prohlédnout v relativním klidu v počtu jen asi 40 lidí. S úderem šesté hodiny začaly najíždět zájezdní autobusy a průvodci s tlampači! To už jsme si v klidu dávali snídani, která byla v ceně vstupenky. Bylo sice hodně mraků a mlhy, takže východ slunce příliš vidět nebyl, ale i tak to bylo pěkné.

Pak jsme se začali přesouvat do druhého chrámového komplexu. A začali jsme objevovat vražednost místní dopravy. A to autobus s otevřenými dveřmi, v nich stojícím "naháněčem" a systémem nástupu a výstupu "nezastavujeme, máme zpoždění" se později ukázal jako bezpečná pohoda! Komplex Prambanan je soubor majestátních hinduistických chrámů z 9. a 10. století a je také zapsán na listině památek UNESCO. V roce 2006 zasáhlo oblast zemětřesení a celý komplex silně poškodilo, některé z chrámů nenávratně. Z Prambananu jsme se ještě potřebovali dostat do města Solo, abychom druhý den stihli ranní vlak směr Bromo NP, takže jsme nasedli do lokálního autobusu. Cena za 90min jízdu 15 Kč (7000 IDR), ale o to víc jsme během té cesty zestárli. Poznatky z jízdy: plná čára není zeď, dvojitá plná čára také není zeď, zeď není ani protijedoucí auto a křižovatka se dá projet i na červenou a v protisměru!

Další den jsme celý strávili cestováním a v podvečer jsme konečně dorazili do sopečných hor do vesničky Cemoro Lewang v Bromo-Tengger-Semeru National Park. Ubytování jsme měli zařízené v nádherném chatkovém hotýlku Yoschi's s příjemným personálem a vynikajícím jídlem. Na spánek ovšem moc času nebylo, neboť už ve 3:30 jsme vyjížděli jeepy na východ slunce a poté pokračovali krátkým výstupem na jeden z menší kráterů uvnitř kaldery. Východ slunce magický, rozhled z kráteru majestátní. Ale největší zážitek by asi byl výstup na Mount Semeru (na fotkách ta dýmající sopka v pozadí). Ten ovšem trvá dva dny, tak třeba někdy příště...

Na druhý den jsme měli domluvený minivan od hotelu až do Denpasaru na Bali (11 hodinová cesta) za krásných 550 Kč na osobu. Ovšem řidič byl ještě větší vrah než všichni autobusáci před tím, takže nás ta cesta stála tak dva roky života. V Denpasaru jsme ještě ukecali jednoho taxikáře, aby nás odvezl do Amedu (2,5 hod) za 200 Kč na osobu. Chudák nevěděl, že ona česká potápěčská základna, kam jsme směřovali, je ještě kus za Amedem už docela v divočině a že bude muset se svoji nablýskanou Toyotou projíždět dva brody (sice téměř bez vody, ale stejně to vypadalo, že zatraceně litoval toho, že nás vzal). Selang Resort jsme nakonec našli a začal ráj na zemi, protože "nic není problém na Bali"...

Časem ještě doplním více věcí o Bali, ale chce to trochu odstup na vstřebání zážitků.